Další z hlavních cílů vyjížďky do Norska. Trolltunga aneb trolí jazyk a minimálně osmi hodinový pochod tam a zpět dle průvodce. Víc jsem si raději nezjišťoval, přeci si nezkazím překvapení.

Vyrazil jsem po půl osmé a hned první zhruba kilometr krpál jako prase, převýšení skoro 500 metrů a já závidím rodince, která vyšla večer, po prvním stoupání si postavila stan a ráno vyrazila odpočatá dál. Druhý kilometr odpočinkový a krásný, přeskakování potůčků z kamene na kamen. Třetí opět stoupání, kde se pozvolna objevila sněhová pokrývka a studený vítr. Tady jsem poprvé potkal dvě češky, s kterýma jsem se postupně míjel až jsem se k nim ke konci přidal, měli dobré tempo.

Stoupání přešlo v sněhovou pláň, rovně, dolů, nahoru, se skalními ostrůvky. Takto se to střídalo až do osmého kilometru, kdy už jen samý sníh, v kterém se mimochodem na rozpáleném slunci jde dost blbě. Tady jsem se již k holkám připojil na stálo a společně jsme po 4,5 hodinách došli do cíle Trolltungy, skalnímu výběžku ve tvaru jazyka.

Tereza a Lucie, zdravím holky! Vzájmeně jsme se vyfotili na převisu a pak si sedli, sušili boty i ponožky, obědvali, povídali si a koukali na ten šrumec okolo. I když to je sem 11 kilometrů, lidí tu je jak na Václaváku a na převis se i stála fronta. Nejzajímavější byli dva borci kteří šli komplet donaha a žádost o ruku, kdy budoucí nevěsta řekla ano. Zajímavé a dojemné, otázka co by se stalo kdyby řekla ne – přeci jen být blízko propasti s mužem kterého odmítla… 🙂

Po dostatečně dlouhém odpočinku vlézt do stále mokrých bot a zpět na cestu. Kilometry ve sněhu, kdy Terka zjistila že sněhové sešupy je jednodušší seběhnout, kupodivu to je míň náročné na nohy a rychlejší. Říčky se po slunném dni samozřejmě změnily v řeky a průchodnost se zhoršila. Boty jsem si myslel že mám mokré dost, tak jsem s nimi ledovou vodu přebrodil. Chyba lávky, boty komplet durch, alespoň chvíle na odpočinek, opalování a sušení.

Krpál směrem dolů byl pro mě utrpení, myslel jsem že se mi kolena rozpůlí ve dví, taková to byla bolest. S přestávkama jsme to však zvádli a po deseti hodinách na pochodu Trolltunga zdolána. Jo!

Holky jsem podaroval slivovicí do petky, ať to můžou večer oslavit, rozloučili jsme se a já vyrazil dál, směr Preikestolen. Cesta mě vedla kolem vodopádů Låtefossen, které jsou nádherné z kabinu automobilu, ale na motorce jsem byl za chvíli celý mokrý, tak jsem ani nezastavoval.

Na pěkném plácku jsem si postavil stan, namazal kolena, sebe a spokojeně usnul.

Dnes najeto: 32 km

Dnes se ušlo: 22 km