Den začal výborně, těsně před odjezdem došel mi balík s originál věcma na motorku od Allana z Nového Zélandu, takže jsem to akorát stihl otevřít, pokochat se těmi poklady a pak už jen obléct a hurá na Zuzku.

Rozloučit se s rodinou a hurá vstříc dobrodružství, které má jméno Euro Oil 🙂 Pak už směr Znojmo a Tony. Myslel si, že to nakonec odpískám a nepojedu, ale najednou jsem stál před jeho obchodem v plné polní na cestě do Norska.

Byl z toho asi dvouhodinový pokec o tom co a kam jedu, včetně připomenutí, že jeho kamarád Ctibor jede příští týden ve středu plnou palbu přes Tallin na Nordkapp a pak Norskem dolů. V tomhle bodě se i možná setkáme, svět je malej a pokud se sejdeme, uchutnáme si zároveň slivovice co každý vezeme. Já litr, on dva :o)

S přáním šťastné cesty jsem vyrazil směr Hatě a dál na Tulln. Po cestě předjet asi dvacet traktorů které evidentně jeli někam na sraz a ve Vídni to slušně zakufrovat, ale i bez použití gps se dát na správnou ulici a dojet do cíle, nástupiště pro automobily. Třeba mi ten orientační nesmysl vydrží.

Na čekacím parkovišti v tu chvíli nikdo, ale časem se začali sjíždět auta a i motorky. Některé se mnou do Hamburku, jiné dřív do Verony. Za teplíčkem, srabi :o) Vyzjistil jsem že kurty a různé věci na uchycení motorek mají svoje, takže tohle bylo z krku. Navíc po mně nikdo nechtěl lístek či cokoliv, chodil tam borec s deskama a kontroloval SPZky. Podle nich to určoval a asi se to může zarezervovat i jen den dopředu, moc narvané to nebývá.

Ovšem překvapení přišlo záhy, jiný borec na mě “bagáž dolů”. No super, s sebou tahat batoh, dva pytle, helmu a plachtu pod stan. Tak jsem to teda sundal a ptám se znova jestli vše ok. Borec že ne, ty boční taky. Si děláš srandu ne? Po vysvětlení že tam mám konstrukci která to celé drží nakonec přikyvuje a já si přikurtovanou Zuzku fotím a doufám že až ji znovu uvidím v Hamburku, bude ve stejném stavu jak když jsem ji opustil.

Pobrat bagáž a hurá do kupé. Za pomoci stewardky jej nacházím a uvelebuji se do prázdného kupé jen pro mě. Doufajíc že pojedu celou cestu sám se moje naděje rozplývají s přejezdem na opravdu hlavní nádraží Vídně, kdy zástupy lidí indikují že budou chtít také někde spát.

Nakonec se ke mě připojuje dvojice němců, samozřejmě toho nenamluvíme moc, rozděláme pohovky na spaní a každý uleháme vstříc snům na kolejích. To že vedle je rodinka s malým dítětem které je opakem Sheldona nemajíc rádo vláčky, to je vedlejší a mě zachraňují špunty, povinná to výbava na cesty :o)

Dnes najeto: 149 km