Sbalit se, nasnídat a nalehko do Kaprunu. Borci to ještě neprojeli diagnostikou, ale objevili pár dalších odřenin, což mi na klidu nedodalo. Diagnostika nakonec ok, ale menežeris Markus si tak prohlížel tu zprávu a povídá: “It’s €400. Sorry.” Jakoby se nechumelilo.

Dovolená se krapet prodražuje, volám domů o menší půjčku a čekám až částka pŕijde na účet. Mezitím mám čas přemýšlet jestli to stálo za to nebo ne. Těch €150 za půjčení rozhodně ano, u nás by to vyšlo asi dráž a nebyly by k tomu tak krásné silnice jako zde na Glockneru. Ale těch €400 za mojí vlastní blbost, to si budu vyčitat asi hodně dlouho, ale na druhou stranu mohu být rád že to odnesly jen škrábance, mohl mi to vyhodit koleno, padnout na nohu a kdo ví co ještě, tak z tohoto pohledu to je ještě dobrá cena a zkušenost do budoucna.

Na penzionu nabalit motorku, rozloučit se s Liborem a vyrazit směr domov. Odjezd až v jedenáct, tak dost pochybuju o tom že dnes dojedu, ale co. Saalfelden, Maria Alm a dál po pěkných cestičkách jak dělaných pro Zuzku. Sice to končilo krpálem na jedničku, ale jsem v Alpách, tak co čekám? Annaberg, Gosau, pokochat se opět jezerama u Gmundenu a víceméně stejnou cestou domů na Steyr, Ybbs, Krems, Retz a Znojmo. Kupodivu na hranicích v devět, doma v deset a dle ujetých kilometrů jsem první den pěkně bloudil, první den 520 km, dnes 484 km.

Celkově najeto se Zuzkou 1163 km a bylo to nakonec stejně vynikající. Pachuť zbytečných eur tu bude ještě dlouho, ale to co jsem viděl, projel a zažil, to se nahradit nedá a za to Zuzce děkuji. Generálka na jiźní Norsko se teda povedla 🙂

A jestli bych si to GéeSo půjčil znovu? No… Určitě! 🙂 Stále mám chuť si na něj sednout a otočit heftem a nechat se unášet krajinou…