Prodloužil jsem si víkend a někdy kolem půl osmé v klidu vyrazil. Kam spěchat, budu rád když dojedu nékam k Gmundenským jezerům. Ve Znojmě jsem si chtěl u Tonyho koupit nějaký čaj na studená alpská rána, ale netrefil jsem čas a byl jsem tam moc brzo. Škoda.

Dal jsem alespoň na jeho dřívější doporučení ohledně cesty kolem Dunaje od Kremže až skoro k Linci. Veletok to je opravdu masivní i s ohledem na nedávné deště, kdy řeka bušila do pilířů a měla velice blátivě hnědou barvu. Ovšem ty panorámata kolem, kopečky, vinice, hrady na skalách, to vše pod oparem vznášejícího se z lesa a klesajícího z oblak, nádhera. To počasí jsem trefil skvěle, balzám na duši. Rozhodně stojí za to si to tu projet vícekrát, protože je na co koukat a co navštěvovat, Krems, Melk, Ybbs…

Z letargie mě ve vnitrozemí asi před Steyr vytrhla policejní hlídka, která si mě vybrala schválně, protože přede mnou jedoucí auta nechávala v klidu.

“Guten Tag, te.c…n..s.e k..tr..le.”

“Wie bitte?”

“Technische kontrolle.”

“Ah, Entschuldigung.”

Předávám techničák a řidičák a jen slyším jak si pod vousy pro sebe brble: “Drei-und-fünfzig, wunderba”.

“Alles klar, wiedersen.”

Tak chlapec se chtěl jen pokochat motorkou, to taky mohl říct dřív 🙂

Gmunden a jeho příjezd k Traunsee je fakt masivní, kdo zná ví, kdo nezná doporučuji – sjezd kolmo k jezeru, které je jak na dlani obklopené kopci a horami. Pohled k nezaplacení. I cesta okolo břehu je krásná a člověk má co dělat aby sledoval silnici a ne ty přírodní krásy.

Po notném bloudění a špatném odbočení jsem jel na Salzburg po 158 kolem Wolfgangsee, kde ještě průzračnejší voda sváděla ke koupání.

Odbočka na L107 podél Wiestalstausee, které svou vodou nic moc, ale přišel menší houpák a najednou hluboké údolí a sráz dolů, kdy jsem na Zuzce se spomalujícíma brzdama strach, aby tam dolů nešoupnul.

Dál už jen Hallein, Bischofshofen a údolím na Zell am See po 311, kdy už v dáli šlo vidět déšť a bouřku, které jsem naivně chtěl ujet a být rychleji v Zell než ta bouřka, ale asi 5km před cílem bílá stěna a za pár vteřin skoro durch, takže srabsky pod přístřešek, kde už přečkával nezmary počasí Polák na Hondě. Tak jsme pokecali o všem možném a ve mě uzrálo přesvědčení, že v tomhle počasí hledat někde kus místa v lese na postavení stanu je hovadina. Měl jsem u sebe kontakt na Libora a Veroniku v penzionu Glocknerhof, tak jsem zavolal jestli nemají místo a, naštěstí pro mě, měli a já se nemusel strachovat kde přespím.

Jakmile přestalo pršet, vyrazil jsem dál a za pár chvil na místě, Libor Čízu popravdě moc nečekal, ale byl za ni rád. Hned mě pohostil výbornou zelňačkou, seznámil s Veronikou a hosty a celej večer pak probíhal v super duchu.

Večer, díky Liborově informaci o půjčovně Bavoráků vedle v Kaprunu padlo rozhodnutí, že tu zůstanu pár dní a vyzkouším si i GéeSo, jestli tam je nějakej znatelnej rozdíl oproti Číze.

Tenhle den jsem na Zuzce dal i svůj rekord, za den ujeto 520 km, což je i dost, ale pozadí to odneslo úplně v pohodě a Zuzka byla též v dobré kondici.